Vděčnost úzce souvisí se štěstím. Čím víc je přirozená, tím více jsme šťastni

I ten, kdo má "všechno" a nic nepotřebuje, by měl být vděčný, třeba za svůj život. Pro mysl a srdce a celý vnitřek jsou pocity a vše co prožíváme moc důležité. Odvíjí se od toho radost, spokojenost a samozřejmě i štěstí. Být spokojený a vděčný má vliv i na naše zdraví a nervovou soustavu. Je zvláštní, jak dokáže vše v těle perfektně fungovat, když cítíme vnitřní pohodu a jsme bez stresu. Kdo je spokojený a vděčný, je více v klidu, méně se rozčiluje, více se usmívá.

Každý jsme vděční za různé věci. Někdo děkuje za kousek chleba nebo sklenici čisté vody. Jiný je vděčný za štěstí, práci, rodinu, úspěch, zdraví, za svoje děti.

Vděčnost není rozkazem, nemusíme za nic děkovat a z nutností to přijímat. Vděčnost by měla pramenit přirozeně z našeho vnitřku a měla by nás naplnit po okraj hezkým pocitem. Bez zpětného pocitu očekávání něčeho zpět. Když jsme za vše co máme nezištně vděčni, dostáváme všeho mnohem více a žijeme v hojnosti. Vděčnost se nedá vynutit. Má se projevovat svobodně, volně, bez nátlaku. Je jako láska.

Shrnutí na závěr: "Vděčnost k sobě přitahuje hojnost a štěstí. Čím více je přirozená, tím více radosti v životě zažíváme. Například je výjimečná tím, že ten kdo je vděčný za život, nikdy neubližuje sobě a druhým. Protože ví, že život je dar."

Zdroj obrázku: pixabay